Tento článek bude trošku netradiční. Ráda bych totiž zjistila, co přesně trápí rodiče dětí s poruchami učení. Přesněji řečeno rodiče všech dětí, které se trápí ve škole. Je to takové trápení na druhou. Vy se trápíte, protože se trápí vaše dítě. A protože někdy dostanu e-mail i od babiček, vím, že poruchy učení mohou štvát celou rodinu.
První důležitý krok už jste udělali, jste tady, na mých stránkách a to jasně dokazuje, že se nevzdáváte a že stále hledáte možnosti řešení. A to je moc důležité. Převzít zodpovědnost do svých rukou a NĚCO s tím udělat. A já vám s tím ráda pomůžu. Akorát to má jeden háček
Já bohužel nevím, co přesně řešíte. Jsem totiž odborník na oči. Vím jak děti rozvíjet a mám nápady na super aktivity, ale ve škole jsem vždycky byla šprt, učení mi šlo a přiznám se, že mě baví se něco učit dodneška. A jako rodič mám sice dvě děti, ale ty do školy ještě nechodí a já dělám maximum pro to, aby jsme poruchy učení nemuseli řešit. Proto se přiznávám
Nevím, co přesně štve vaše děti. Víte to? Ptali jste se ho někdy? Nebo vše řešíte na vlastní pěst, bez ohledu na to, jestli o tu pomoc vůbec stojí? Dokázali byste vlastně ubrat a nedělat nic? A má vaše dítě vůbec pocit, že má nějaký problém?
Z čeho mají děti strach? Bojí se učitele? Špatných známek? Posměchu od spolužáků? Je jim to jedno, ale bojí se vašich reakcí? Štvou je každodenní hádky doma při učení? Chtěli by být raději venku, ale musí číst?
Má vaše dítě odpor k učení? Vadí mu, že mu to nejde? Že se musí učit víc, než jeho spolužáci a přitom dostává horší známky? Nebo je mu naopak trapně, když už má diagnózu a dostává na všechno víc času a další úlevy?
Moje fantazie je neskutečná, ale bez vás to neodkážu.
Ještě víc mě ale zajímá jiná věc, co trápí vás – rodiče dětí s poruchami učení? A nejen to, zajímá mě i to, co váš štve a ze všeho nejvíc bych ráda věděla, co vás úplně nejvíc se*e.
Hledáte za vaše problémy viníka? Kdo to je? Neschopná učitelka? Speciální pedagožka, která vám dala, nebo naopak nedala diagnózu? Štve vás ta diagnóza? Nebo naopak berete vinu na sebe a hledáte, kde jste udělali chybu vy, rodiče?
A zajímá mě i to, co byste potřebovali? S čím konkrétně vám můžu pomoci já?
Napište mi. Ano přesně vy. Dejte mi 5 minut svého času a napište mi pár vět nebo bodů o tom, jaké to je. Abych vás pochopila. Abych věděla, jak se cítíte. Jestli jste naštvaní, nebo spíše bezmocní. Napište mi právě Vy. Neodkládejte to.
Mé otázky na vás:
Návod pro ty, co mají rádi návody.
Můžete to udělat třeba tak, že si vezmete menší papírky a napíšete na ně řekněme 5 problémů týkajících se poruch učení. A pak je seřadíte podle toho, co vás štve úplně nejvíc. A pak mi to napíšete od mailu.
Příklady pro ty, co mají rádi příklady:
Někdo se může bát o budoucnost svého dítěte – co z něho bude. Protože s takovýma známkama ho nikam nevezmou. Někoho bude štvát psychika dítěte – stresy z každého zkoušení i písemky. Někdo jiný bude zase řešit učitelku, která na dítě nebere ohledy…
Shrnutí pro ty, co nechtějí číst celý článek:
Cílem tohoto článku je, abyste mi napsali e-mail o tom, s čím se trápí děti s poruchami učení i vy – jejich rodiče. Zajímá mě vás názor i názor vašeho dítěte. Všechny informace jsou pouze pro mě, nebojte se použít i ostřejší slova, pokud vás budou během psaní napadat, zvládnu to :-). Jo a s hrubkami si nedělejte starosti, přehlížím je :-).
Budu moc ráda, když mi napíšete na můj e-mail lucie@luciekrepelova.cz
PS: A protože vím, že poruchy učení jsou často dědičné, napište klidně i své vzpomínky z dětství. Od svých klientů jsem pár takových příběhů už slyšela a šel z nich mráz po zádech.
Pokud si chcete něco o poruchách učení a skrytých vadách zraku přečíst, tak si stáhněte můj e-book ZDARMA.
A ještě jsem zapomněla říct, že mě najdete na Facebooku a Instagramu, kde najdete další inspiraci