Superhrdinové 3. díl

Dnes se pochlubím krásnou referencí, kterou mi napsala paní Jitka, maminka Julinky:

Loňské zavření škol způsobilo, že jsem s dcerou strávila téměř celý rok domácí výukou. Byla ve třetí třídě. A ač jsem se čtení věnovaly pravidelně, každý den, nemělo to skoro žádné výsledky
na zlepšení.

Člověk nemá srovnání s ostatními dětmi, moc už si nepamatuje, jak on sám četl v devíti letech a jak by takové čtení mělo v tomto věku vypadat. Po roce marné snahy zlepšit čtení jsem začala pátrat, číst, vyhledávat a shromažďovat informace, asi jako každá máma. A začalo mi pomalu svítat.

Dcera má brýle, podle poslední kontroly téměř pět dioptrií. Zjistila jsem, že problém může být v jejím vidění. Protože mi šlo hlavně o zlepšení, hledala jsem způsoby, jak by se dalo vylepšit. A našla jsem paní Lucii Křepelovou ve Znojmě, která se na oční trénink zaměřuje.

Vyšetření ukázala kromě zkřížené laterality i několik problémů
s viděním, a tak jsme pod jejím vedením začaly každodenní cvičení očí.

První pokroky jsme začaly vidět po 14 dnech, kdy dcera začala říkat, že vidí méně rozmazaně. A postupně docházelo k dalším zlepšením.

Na kontrolu po tříměsíčním cvičení, už jsme jely s tím, že dcera měla pocit, že konečně umí číst, že jí to jde a není to žádný problém. Toto vyšetření její pocity jenom potvrdilo. Měla úžasné výsledky a téměř všechny ukazatele se jí podařilo dostat do normálu. Dnes říká, že před cvičením vůbec pořádně neviděla.

Za nás mohu cvičení jedině doporučit. Ano je to práce, ale má krásné výsledky, které dětem zůstanou navždy.

To je pecka, že? Dokážete si představit, že byste se z problémům se čtením dostali až do stavu, kdy je čtení úplně v pohodě?

Loňská situace byla „katastrofická“ z mnoha pohledů, ale já zůstanu u toho svého – u dětí a u očí:

  • Školy byly zavřené.
  • Děti byly nucené sedět každý den několik hodin u počítačů, nemohly za kamarády, na kroužky a vlastně ani ven.
  • Učitelé měli s přípravou výuky práce až nad hlavu. Ale i při maximální snaze to stejně nebylo ono.
  • A tak rodiče doma po práci po večerech ještě vyučovali a „hráli“ si s dětmi na školu.

Ale i v takové situaci se může objevit výjimka, které to pomohlo. A přesně to je případ Julinky.

Maminka Jitka, superhrdinka dnešního příběhu, byla odhodlaná vylepšit s dcerkou čtení, které je už delší dobu trápilo. A tak četly a četly a četly… četly… ALE

I přes obrovskou snahu se čtení stále nezlepšovalo

A my díky důkladnému vyšetření očí dnes už i víme, proč.

Ano, je pravdou, že Jůlinka nosí brýle. To znamená, že potřebuje dioptrie, aby viděla ostřeji. Jenže to není vše. Zraková ostrost je pouze jedním z mnoha faktorů, který ovlivňuje to, jak dobře dítě vidí. Další zrakové funkce jako je zaostřování, konvergence, oční pohyby a mnoho dalších, se u dětí bohužel běžně nevyšetřují. A proto existuje určité množství dětí, kterým se dívá nekomfortně, bývají ze čtení unavené, bolí je hlava a podobně.

Kdybych to shrnula:

Pro Julinku bylo koukání tak obtížné, že už jí nezbývala energie na pohodlné plynulé čtení

Musela se chudák tolik soustředit na to, aby viděla, že už jí nezbývala energie na to, aby vnímala o čem čte.

To je docela problém, pokud si potřebujete rychle přečíst zadání úkolu např. v matematice a ještě ho stihnout vyřešit.

Děti se skrytými poruchami vidění čtou pomalu, pletou se jim slova, musí si text přečíst víckrát. Přeskakují slova i celé řádky, někdy vynechají a jindy čtou naopak jeden řádek dvakrát. To se snaží řešit tím, že si v textu ukazují prstem nebo pravítkem. Ale stejně pořád nerozumí textu, nepamatují si o čem četly a tak musí číst opakovaně. A to je zdržuje a oni si připadají hloupí, protože ostatní spolužáci už mají hotovo.

I přes časté učení, extra čtení a celkově obrovské množství energie se ale čtení nelepší. Přesně jako to popisovala v úvodu maminka Jitka. A tak mi na moji otázku, jestli zkusíme zrakový trénink, jednoznačně řekly:

Ano, budeme trénovat

Vyzkoušíme cokoliv, jen když jí to pomůže. A pomohlo! Přiznám se, že první zlepšení už po 14 dnech tréninku překvapilo i mě. Největší radost mi ale udělala sama Julinka, když mi po 3 měsících tréninku řekla:

Dřív jsem to ještě neuměla, ale teď už umím číst!

A byla v tom jistota a sebevědomí, které by Julince mohl závidět leckterý dospělý. Nadšená byla maminka a samozřejmě i já. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč se zrakovému tréninku věnuji. Spokojené děti, spokojení rodiče, kteří konečně po několika letech trápení, slz, křiku a zoufalství přijdou na to, proč to jejich chytrému dítěti ve škole prostě nejde.

I přesto, že výsledky byly téměř u všech hodnot v normě, trénink jsme hned neukončily. Přidaly jsme ještě 2 lekce, čistě pro sichr. Abychom měly jistotu, že se vycvičené zrakové funkce zautomatizují a Julinky mozek je díky tomu bude používat a tím pádem i zlepšovat a trénovat každý den. Otázkou zůstává: Jsme na konci?

Ano i ne. Na konci nebudeme vlastně nikdy, protože člověk se učí celý život.

Ale co se očí s tréninku týče, ano jsme na konci.

Cíl je splněn. Julinka teď může pohodlně číst, ale to není všechno

U Julinky potřebujeme ještě najít vhodnou knihu, která ji takzvaně chytne. A s každou další přečtenou knihou se jí v mozku bude rozvíjet slovní zásoba a v hlavičce se budou úplně automaticky ukládat obrazy správně napsaných slov.

A až příště někde Julinka uvidí napsáno BABYČKA, KYNO, nebo třeba JAZIK, bude během pouhých zlomků vteřiny vědět, že tam jsou chyby a okamžitě je bude schopná opravit. A stejně tak, když bude tato slova psát v diktátu, bude ve své hlavě vidět správný tvar. A tím ušetří čas, kdy by si musela během diktátu odříkávat všechna vyjmenovaná slova a odůvodňovat si to. Zkrátka jen mrkne a uvidí, jestli to má správně, nebo ne.

Tyto obrazové slovníky mají hlavně paní učitelky češtinářky na špičkové úrovni. A protože to, co umíme považujeme za automatické, je pro ně často těžké pochopit, jak někdo může už po stopadesáté napsat chybu v úplně jednoduchém slově, které už psalo snad stokrát.

PS: Možná by Vás zajímalo, jak to s Julinkou vypadá teď? Skoro půl roku po tréninku? Julinka za pololetí dokázala dobrovolně přečíst 10 knížek a nebyly to žádné tenké brožurky. Některé z nich měly i 200 stran! To je paráda!

Pokud byste chtěli takovéto superschopnosti rozvinout i u svého dítěte, ozvěte se mi na můj e-mail Lucie@luciekrepelova.cz a já na vás ráda mrknu.

Je optometristka a expertka na dětské oči. Autorka eBooku Tajemství dobrého vidění >>. Její specialitkou jsou poruchy vidění, které způsobují potíže s učením. Lucie umí odhalit i skryté poruchy vidění. Zjištěné nedostatky vycvičit zrakovým tréninkem a tím dětem pomoci ve škole i ve volném čase. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.