styl učení

Jaký styl učení vyhovuje vašemu dítěti?

Styl učení – co to vlastně je? K čemu je dobré ho znát? Jak vypadají různé styly učení?

Na první pohled je styl učení složitý pojem, který ve skutečnosti znamená: Jakým způsobem se vaše dítě učí nejsnadněji, nejrychleji, nejefektivněji?

Je dobré si hned na začátek říct, že neexistuje jeden nejlepší styl učení, protože to, co je nejlepší pro vás, nemusí být to nejlepší pro vaše dítě nebo pro kohokoliv jiného. Ale určitě je dobré vědět, že nějaké styly existují, protože potom máte v rukávu tajnou zbraň, jak se učit efektivněji. To jistě ocení všichni rodiče.

Rozdělení stylů učení podle smyslů:

1. Auditivní styl – informace se do hlavy dostávají ušima

děti si dobře pamatují to, co slyšely

  • často pokládají otázky
  • potřebují dobře slyšet, ale nemusí u toho pozorovat nutně učitele
  • mluví rytmicky, dávají si záležet na intonaci i melodii řeči
  • občas mluví sami se sebou
  • milují hudbu
  • mohou být přecitlivělí na hluk ve třídě a nepříjemné zvuky (vrzání židle, zvuky aut, když je otevřené okno apod. )
  • když se nudí, svádí druhé k povídání

2. Vizuální styl – informace se do hlavy nejlépe dostávají skrze oči

  • v nových situacích pozorují okolí
  • umí si lehce vybavit to, co si přečetli nebo viděli
  • mají rádi různé grafiky, vizuály, ilustrace
  • mluví rychle a myslí v obrazech
  • nejprve chtějí vysvětlení (to mají společné s předchozím stylem), pak předvedení (chtějí vidět) a pak až jdou sami do akce
  • chtějí při kontaktu vidět ústa mluvícího
  • často a rádi se usmívají
  • dbají na svůj zevnějšek, například řeší barevné kombinace oblečení
  • lépe si pamatují, co viděli, než co jim bylo řečeno
  • když se nudí, často koukají do prázdna.
  • 3. Taktilní a kinetické učení – informace se do hlavy nejlépe dostávají skrze hmat a pohyb
  • při učení potřebují pohyb, nebo si situaci prožít
  • potřebují se aktivně zapojovat – při čtení textu podtrhávají, při poslechu si píšou poznámky
  • mohou být neposední, houpou se na židli, vrtí se, hrají si s tužkami apod.
  • mluví málo, mluvení ale doprovází výrazná gestikulace
  • chtějí věci zkoušet, rovnou řešit
  • nepotřebují žádné dlouhé vysvětlování
  • jsou velmi kontaktní, rádi a často se dotýkají druhých osob
  • nesnáší nudu
  • dívají se často jinam než na mluvčího
  • oblékají se pohodlně (aby je oblečení neomezovalo v pohybu)
  • když se nudí, hrají si např. s oblečením, houpou se na židli apod.

Možná jste teď zděšení a říkáte si: JÁ MÁM ZE VŠEHO NĚCO!

Ano, je to možné. Je to dokonce téměř jisté. Každý člověk má totiž všechny 3 styly učení, pouze se mění to, v jakém poměru jsou zastoupené. Jeden z nich je dominantní a ostatní mu pomáhají.

Když využíváme svůj hlavní styl učení, učíme se snadno a rychle

Konec teorie, pojďme na praxi.

Zkuste si odpovědět na tyto 2 otázky:

  1. 1. Co vyhovuje při učení mě?
  2. 2. Co vyhovuje mému dítěti?
  3. Je možné, že váš ideální a ověřený způsob učení je doma v klidu a tichu, hlavně o samotě. A tak svému dítěti radíte, aby si doma v klidu sedlo a hezky si přečetlo tu učebnici… Vždyť tak se přece člověk naučí nejlíp.
  4. Ale vaše dítě může být úplně jiné. Nezajímá ho vaše dlouhé vysvětlování, ale potřebuje si na všechno sáhnout, ideálně i vyzkoušet v pohybu. Nevydrží sedět v klidu, pořád se vrtí a nebo si hraje s tužkou, nebo pastelkami. A vás to akorát rozčiluje.
  5. Teď vás možná naštvu, ale hádejte, kdo se bude muset přizpůsobit? Ano, je to tak. Ale protože vy jste si teď v klidu přečetla tenhle bezva článek, tak už asi tušíte, že bude potřeba se učit víc v pohybu. Jenže jak?
  6. Příkladem může být třeba počítání (bavíme se tady o dětech na ZŠ, těžko budete celým tělem počítat třeba integrály)
  7. – jsou děti, kterým bude stačit důkladné vysvětlení, ony vše pochopí a budou počítat. (uši)
  8. – další děti budou potřebovat kreslit obrázky, číselné osy a vyznačovat si na nich. (oči)
  9. – existují ale i děti, pro které bude mnohem zajímavější při počítání třeba skákat po schodech. A to, že existují záporná čísla pochopí až ve chvíli, kdy jim ukážete, že mohou po schodech skákat i dolů do sklepa. (pohyb). Nebo jim alespoň dáte při počítání korálky a ony budou sčítat a odčítat jedna báseň. (hmat).
  10. Chcete příklad, jak se v pohybu učit češtinu? Co třeba kdybyste si při vyjmenovaných slovech napsali tvrdé Y na kámen a měkké i na houbičku? A pokaždé, když byste říkali vyjmenovaná slova, tak byste v ruce drželi ten kámen? Aby si vaše dítě líp zapamatovalo, že to Y má být opravdu tvrdé? Z vašeho úhlu pohledu to může být úplná blbost, co nemůže fungovat, ale co když zrovna vaše dítě si to potřebuje osahat?
  11. Nebo co kdybyste četli diktát a vaše dítě by měnilo pozici těla podle toho, jaké I/Y by ve slově patřilo? Ano, mohlo by konečně jednou doslova stát někde jako tvrdé Y!
  12. Možná už vám hlavou běží nápady, že byste se mohli začít zkusit učit jinak. Hlavně se ale snažte své dítě v jeho stylu učení podpořit a využívat na maximum.
  13. Pokud ještě pořád nevíte, co by vašemu dítěti mohlo vyhovovat, pozorujte, jak se chová, když se učí nebo dělá něco samo. Ideálně, když řeší něco, co ho zajímá. Řekněme, že vaše dítě zajímá, jak funguje budík.
  14. – Podívá se vaše dítě na video o budíku na Youtube? ( oči)
  15. – Zeptá se někoho, jak funguje budík? ( uši)
  16. – Nebo jde, vezme si šroubovák a rozmontuje ho? – (hmat a pohyb)

Podle mě osobně je stejně vždy učení nejefektivnější, když se může zapojit více smyslů. Ideálně všechno pěkně dohromady. Je to totiž sázka na jistotu. Hlavně u menších dětí, které bývají celkově více hmatové a teprve potřebují dozrát do fáze, kdy budou umět lépe vnímat jen ušima a očima.

Takže pište prstem do písku, modelujte písmenka, skákejte při počítání, zkrátka: hejbejte se :-). V angličtině ochutnávejte ovoce, dívejte se na obrázky zvířátek, nebo si oblékejte oblečení, které se právě učíte.

Závěr:

Ano, je to tak. Děti se musí naučit, jak se mají učit. Já vám přeji, abyste se nesnažili své dítě předělat na svůj způsob učení, ale abyste ho naučili správně se učit podle jeho vlastního stylu.

A ještě jedna důležitá věc: Bez dobrého vidění se nenaučíte skoro nic. Nebo rozhodně to nebude příjemné. Takže pokud máte s učením opravdu potíže a už nevíte co by, můžete si stáhnout ZDARMA můj eBook Poruchy učení nebo skrytá vada zraku? Díky tomu během pár minut zjistíte, jestli by trénink očí mohl s učením pomoci i vám.

Taky určitě mrkněte ke mě na Facebook, mám tam pro vás spoustu zajímavých videí.

A já vám držím palce, ať se i vy učíte lehce a s radostí :-).

Je optometristka a expertka na dětské oči. Autorka eBooku Poruchy učení nebo skrytá vada zraku? >>. Její superschopnost: Skrze trénink očí dokáže pomoci dětem ke snadnějšímu čtení a učení. Celý její příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.