Jak přemoci LENOST, aneb mě se dneska vůbec nechce cvičit

Lenost. Stará dobrá známá, která nám komplikuje naše plány.

Znáte to taky? Celí natěšení se do něčeho pustíte a je jedno, jestli je to dieta, hra na kytaru, studium angličtiny, nebo cvičení očí. A pak najednou

Nadšení vyprchá, objeví se příšera jménem LENOST

Sama to znám moc dobře. Nechtějte vědět, kolikrát jsem začínala právě s tou angličtinou. Vždycky si říkám:

• Tentokrát TO zvládnu. A po pár dnech, je to zase tady.
• Dneska se mi to nehodí, protože (sem si dosaďte jakoukoliv trapnou výmluvu). Cvičit nebudu. Pro jednou se přece nic nestane.
• Ano, tušíte správně, zpravidla je to poslední den mého snažení se o cokoliv.

Proč vám to píšu, když se tady máme bavit o tréninku očí?

Protože sebelepší návody, pomůcky, učebnice, běžecké boty, nebo kytara jsou absolutně k ničemu, pokud je člověk nepoužívá v praxi.

Dlouho jsem hledala způsob, jak svoji LENOST překonat

Šla jsem na to vědecky. Musí přece existovat způsob, jak tu nechuť a odpor obejít, nebo ne? Přečetla jsem si o tom i knížku! Dokonce bych řekla, že i během pátrání mě ta potvůrka několikrát přepadla.

Aby bylo jasno, nemluvíme tady o nějaké vyzáblé chudince, která se ke mě občas zastaví a hned zase zmizí.

Moje LENOST je pěkně vypasená chundelatá příšera, která se na nic neptá a nakvartýruje se ke mě. Naláká mě na teplý čaj, přikryje dekou a do ucha mi šeptá konejšivá slova o tom, že mi přece nic neuteče.

Nechci říct, že jsme kamarádky, ale známe se opravdu dobře. A to je důvod, proč můžu poradit svým klientům, jak doma trénovat.

Silná vůle na pravidelné cvičení totiž nestačí

Vůle a odhodlání jsou důležité do začátku, ale brzy se vyčerpají. Existuje na to ale jeden jednoduchý figl. Základem úspěchu je otázka: PROČ?

Proč to vlastně dělám?

Stačí najít skutečný důvod, proč bych měla cvičit a navíc pravidelně. Učit se slovíčka, běhat, hrát na kytaru, cokoliv.

Mí klienti hledají důvod, proč by měli pravidelně cvičit oči.

A nemyslím ty krásné věty jako: Chci aby moje dcera dobře viděla. Nebo: Chci, aby se synovi snížily dioptrie.

Myslím ty opravdové cíle. Takové ty drsné, které třeba ani nemůžete říct nahlas.

U běžného nošení brýlí, to může být něco jako:

• Nechci, aby moji dceru ve škole šikanovali tak jako mě. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem ty brýle nenáviděla. Připadala jsem si v nich jako krtek. Nesnášela jsem pohled do zrcadla a svoje fotky z dětství bych ještě teď nejraději roztrhala. Tak moc jsem se za ně styděla. Udělám všechno, jen aby to dcera nemusela zažívat taky.

Rodiče dětí s poruchami učení nechtějí pro své dítě jen snadnější učení. Zkuste si to představit. Každý den hned po práci sedáte s dítětem k úkolům. Nechce se vám, nebaví vás to, raději byste dělali cokoliv jiného, ale učíte se, dřete, děláte co můžete, ale výsledky pořád nikde. Přestat nemůžete, protože pak jsou známky ještě zhorší. To už jste zkoušeli. A pak slyšíte paní učitelku, která vám na rodičáku přede všemi říká:

• Měli byste se doma víc učit. Karlík se nesoustředí, zajímá ho všechno kolem a dělá úplně zbytečné chyby. Kdyby se víc snažil, mohl by mít lepší známky. Ale on nechce. S takovými známkami to asi daleko nedotáhne.

Mohla bych pokračovat, ale pro představu to jistě stačí. Je potřeba se podívat do hloubky problému a přiznat si pravdu. Najít to, co vás štve úplně ze všeho nejvíc.

Díky tomu objevíte svoji vlastní vnitřní motivaci „problém“ úspěšně vyřešit. Ale to není všechno. Na otázku proč navazuje druhý veledůležitý krok:

Představte si, jaké to bude, až se do svého cíle dostanete

Bude vaše dcerka vesele běhat s kamarády na hřišti? Brýle si nasadí jen občas doma, když bude chtít dlouho číst, ale jinak bude bez nich? Vyroste z ní krásná malá slečna a vy dokážete paní doktorce, že cvičení očí funguje, i když vám řekla, že ne?

Nebo se těšíte, až vašeho syna paní učitelka ve škole konečně za něco pochválí?

Nemůžete se dočkat, až budete mít oba dva volné odpoledne a bude čas i na to, aby se syn šel ven vyblbnout na kole? A vy se zatím dáte v klidu kafe?
A na třídní schůzce pak paní učitelka před všemi řekne: Váš Kája se teď výrazně zlepšil. Jak jste to udělali? A vy jen řeknete: Nebyla to dyslexie, ale skrytá porucha vidění. Sice nám to dalo zabrat, ale po pár lekcích zrakového tréninku se nám oběma ulevilo a teď, když už vidíme i výsledky, nás to cvičení vyloženě baví.

Svým klientům doporučuji, aby si své PROČ napsali, nebo to řekli svým nejbližším

Je to taková investice kousku energie, která vás nakopne v těžších chvílích, kdy bude za dveřmi stát LENOST. Protože pak jen klidně řeknete, ať chvilku počká, protože vy jdete cvičit.

Co vám budu povídat. Většinou se urazí a dlouho se neukáže. Věřte mi. Mám to vyzkoušené.

Prozradím vám ještě něco:

Stačí vydržet cvičit 30 dní

Za tu dobu se vytvoří návyk a trénovat pravidelně pak pro vás bude snadnější. To je důležité hlavně u dětí, protože právě ony vás budou testovat, jak vážně to s tím tréninkem myslíte. Určitě víte o čem mluvím.

Překvapilo vás, co všechno při tréninku očí řešíme? A proč to dělám tak složitě?

Věřím, že takhle funguje celostní přístup v praxi. A když už někoho vezmu do tréninku, chci, aby dosáhl výsledků co nejdříve.

Proto ráda spolupracuji s lidmi, kteří jsou ochotni na sobě zamakat

Pokud máte problémy s očima a rádi byste to probrali s profíkem, objednejte si konzultaci. Buď online, nebo naživo u mě ve Znojmě.

PS: Jestli vás téma dobrého vidění zajímá, sledujte mě na Facebooku a Instagramu a určitě o tom řekněte i svým známým. Mě tím uděláte radost a někomu jinému zase můžete změnit život :-).