Superhrdinové 1. díl

Petr a Maruška, sourozenci, kteří už mají zrakový trénink úspěšně za sebou :-).

S maminkou Markétou jsme se setkaly shodou krásných náhod ( i když náhody prý neexistují, tak nevím). Trápila se skoro každodenní bolestí hlavy svého syna Petra. Absolvovali celou řadu vyšetření, všechny výsledky byly v pořádku, ale bolesti hlavy Petra trápily stále.

Popovídaly jsme si a já jsem slíbila, že na Petra mrknu.

Vyšetření u mě je specifické tím, že všichni máme radost, když objevíme „problém“. U Petíka jsme měli štěstí. Vyšetření ukázalo, že jeho oči vidí dobře, ale nemají rezervy. To znamená, že se při čtení a učení brzy unaví. Oči pak už nedokážou spolupracovat a Petra stojí hodně energie, aby vůbec viděl. Logicky je pak unavený a rozbolí ho hlava.

Cvičili jsme o prázdninách, což byla výhoda i nevýhoda zároveň. Super bylo, že Petík do dalšího ročníku nastoupil s „novýma očima“.

Zrakový trénink je skvělý, dokáže vyřešit spoustu problémů, ale často jen do té doby, než je potřeba něco udělat. V praxi totiž zrakový trénink znamená cvičit každý den 15 minut (do toho nezapočítávám dobu, než přemluvíte své dítě, ať vůbec jde cvičit). A zkuste přesvědčit puberťáka, že má o prázdninách trénovat oči.

Doteď nevím, jaké kouzlo paní Markéta použila, ale odcvičili 7 lekcí a po prvním testovacím měsíci ve škole v září Petra hlava téměř nebolela. Juchů!

Ještě ale nekončíme. V září totiž nastoupila do školy i Petrova mladší sestra Maruška. A protože už maminka věděla, jaké „problémy“ může očekávat, ozvala se mi hned, jak se Marušce začaly plést písmenka. Celkem běžná věc u dětí, které v dětství buď nelezly, nebo (jako v případě Marušky) která nelezla správně.

Vyšetření ukázalo tzv. skryté šilhání a navíc se Marušce trošku pletla pravá a levá strana. Zahrnuli jsme do tréninku obojí. A protože byla vada maličká, stačilo odcvičit 2 lekce a bylo to.

Je potřeba říct, že Maruška zatím neměla vyloženě problémy s učením, žádná dys porucha, nebo tak něco. Její maminka jen nechtěla na nic čekat a přišly raději hned.

Mimochodem zlepšení si všimla i Maruščina paní učitelka a mám se prý těšit na další klienty. Těším a moc.

Největší hrdinkou celého příběhu je ale paní Markéta, maminka 4 dětí. Doma se rozhodně nenudí, ale pro svou malou „smečku“ je ochotná udělat cokoliv. Spolupráce s ní byla skvělá. Na nic se nevymlouvala a opravdu ji mrzel každý den, kdy si nezvládli zacvičit.

Byla to dřina, ale přinesla svoje výsledky. Obě její děti teď zvládají školu lépe a učení je pro ně snadnější. A já věřím, že se její finanční i časová investice vyplatila.

Pokud máte i vy pocit, že se s učením doma trápíte, pokud máte hraniční dys- poruchu, nebo nepozorné dítě, ozvěte se mi na můj e-mail lucie@luciekrepelova.cz, ráda se na vás mrknu.

Nezapomeňte si stáhnout ZDARMA můj e-book Poruchy učení nebo skrytá vada zraku, ve kterém se dozvíte spoustu dalších zajímavých informací.