Superhrdinové 4. díl

V dnešním článku Vám představím superhrdinku maminku a jejího syna Tomíka.

Všude slyšíme: Nesrovnávejte děti! Zvlášť ne sourozenci mezi sebou. Naprosto s tím souhlasím. Každý člověk i dítě je jedinečný, jenže co když právě to srovnávání např. se starším sourozencem ukáže, že s Vaším dítětem není něco v pořádku? Doma to ještě jde, ale jak se pak takové dítě bude cítit ve škole, kde to bez srovnávání snad ani nejde?

A proto moc oceňuji proaktivní přístup, který u Tomíka zvolila maminka Marcela. Ozvala se mi, vyměnili jsme si několik e-mailů a za pár dní rodinka nasedla do auta a jela z Ostravy na výlet do Znojma. Víc než 200 km.

Prvotní záměr byl: Léčba tupozrakosti. Rodiče chtěli doma s Tomíkem cvičit, ale bohužel nevěděli co.

Vyšetření bylo zajímavé

Vyšetření potvrdilo sníženou zrakovou ostrost, ale jiné testy vyšly překvapivě velmi dobře. Tomík uměl věci, které by při tupozrakosti vůbec neměl vidět. Zkrátím to. Domluvili jsme se na tréninku a následné kontrole.

Když rodiče viděli, co všechno měřím a testuji, zeptali se, jestli mohou příště přijet i s dcerou. Ale o Nikolce si povíme příště. Zpátky k Tomíkovi. Rodiče poctivě cvičili, na kontrole jsme měli zlepšení, ale pořád to nebylo ono. Měla jsem pocit, že Tomíka něco blokuje. Mamince jsem proto doporučila návštěvu ergoterapeuta, nebo jiného specialistu na primární reflexy.

Bohužel, ani já neumím všechno a u Tomíka bylo zřejmé, že potřebuje něco víc. Naštěstí vím o dalších šikovných odbornících. I u nás je pořád více odborníků na neurovývojovou terapii, kteří pracují s primárními reflexy.

Co to jsou primární reflexy?

Primární neboli primitivní reflexy jsou naprosto přirozenou a fyziologickou součástí života každého z nás. Příkladem může být asi nejznámější Moorův úlekový reflex. Pokud se malé dítě něčeho lekce, tak rozhodí ručičkama a začne plakat. Někdy stačí zvuk, nebo rychlejší pohyb s miminkem a tento reflex se sám automaticky vybaví. Do určitého věku je to normální. Později se díky růstu a vývoji dítěte tyto reflexy samy potlačí a automatické reakce nahradí vědomé pohyby paží, hlavy i celého těla.

Moorův reflex není jediný, takovýchto automatických reakcí v těle malých dětí probíhá několik. Problém je v tom, že existují děti, u kterých tyto reflexy zůstávají aktivní déle. Problém je, že blokují dítě v dalším vývoji.

Projevy přetrvávajících reflexů

Děti s těmito reflexy jsou hyperaktivní, nepozorné, nevydrží chvilku v klidu. I v pohybu bývají nešikovné, mívají potíže s rovnováhou, problémy se čtením. Tyto děti pak mohou dostat diagnózy jako ADD nebo ADHD neprávem, ale hlavně úplně zbytečně.

Dobrá zpráva je, že hyperaktivním/neposedným a nesoustředěným dětem taková terapie velmi pomáhá.

Naposledy se vrátíme k Tomíkovi. Jeho maminka mi napsala referenci:

Zaujaly mě hlavně dva body:

1. Maminka Marcela si zkrátila úvazek v zaměstnání, protože se chtěla věnovat svému synovi. Její cíl je jasný: Chce Tomíka co nejlépe připravit na nástup do základní školy a uvědomuje si, že čas na trénink je to nejlepší, co mu teď může dát. A za druhé:
2. Líbí se mi, jak laskavě Tomíka přijímá. Ona nechce, aby Tomík nosil ze školy samé jedničky, byl premiantem třídy a jednou vystudoval 2 vysoké školy. Mamince Marcelce stačí, aby se ve škole netrápil. Jenom. A přitom je to tak důležité.

Aby se jejich děti netrápily

To je cíl většiny rodičů, kteří se mi ozývají. Chtějí, aby se jejich děti ve škole netrápily. Aby neměli stres každé ráno. A ještě větší stres před písemkami a zkoušením. Tajně si přejí, aby se netrápili doma nad domácími úkoly a aby ty úkoly a příprava do školy nepsali tak strašně dlouho.

A proto mám při vyšetření vždy radost, když něco objevím. Znamená to velkou šanci na zlepšení! Skryté poruchy vidění totiž vyřeší zrakový trénink a dětem se obrovsky uleví. A nejen dětem, i rodičům a učitelům.

A já si pak užívám nadšené e-maily se šťastnými dětmi a spokojenými učitelkami už po pár lekcích zrakového tréninku.

Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si i můj e-book ZDARMA.

Pokud se i vy doma trápíte s učením, se čtením nebo se psaním, ozvěte se na můj e-mail lucie@luciekrepelova.cz a třeba společně taky něco vymyslíme :-).