operace očí nebo zrakový trénink

Operace očí nebo zrakový trénink? Co je lepší?

Operace očí a zrakový trénink jsou dva odlišné přístupy. Který z nich je lepší? Co si vybrat? Funguje vůbec cvičení očí? Jak to vlastně je?

Jako největší fanynka zrakového tréninku v České republice bych mohla říct: operace očí je fuj, všem pomůže jedině zrakový trénink

Ale to bych lhala.

Zrakový trénink není všemocný, dokonalá ale není ani operace očí

Takže co s tím?

Na otázku jestli operovat nebo cvičit neexistuje bohužel jednoduchá a univerzální odpověď. Ale přesto se o to pokusím.

Možná jste to sami zažili. Navštívili jste s dítětem očního lékaře, který vás odeslal za specialistou. Nepřesvědčí vás to a proto navštívíte ještě dalšího specialistu, abyste měli druhý pohled na věc.

Světe div se, odborníci se neshodli. Každý říká něco jiného. Jeden chce operovat hned, druhý naopak tvrdí, že operace počká. Oba se shodnou jen na tom, že trénovat oči rozhodně nemá smysl (ono taky není cvičení jako cvičení, co si budeme povídat).

Vyšetření, na které jste čekali třeba i několik měsíců trvá 15 minut, někdy i méně. Na diskusi a vaše otázky moc času nezbývá. Hlavní je totiž podepsat kouzelnou větičku, že jste byli informování a měli prostor klást otázky. Ehm, k tomu se nebudu vyjadřovat, pojďme raději dál.

Po všech těch vyšetřeních, které měly zaručit klid, u vás doma vládne zmatek a nejistota

A nejhorší na tom je, že jste to jen vy, kdo sedí doma nad hromadou lékařských zpráv a snažíte se rozhodnout, jak u svého dítěte postupovat. Operovat nebo ne?

Vy si nejste jistá, partner má zpravidla jiné představy o léčbě. Aby toho nebylo málo, k problému se ochotně vyjádří i babička, nebo nedej bože tchýně. A to už je opravdu konec. Takže jak z toho ven?

Jednoduchá otázka o budoucnosti dětských očí může vést v nenápadnou tichou partnerskou válku, kdy tatínek preferuje operaci (a já to chápu, protože muži většinou bývají zaměřeni na výsledek) a maminka je ochotná udělat vše pro to, aby se dítě operovat nemuselo (protože ženy zpravidla více řeší cestu, která k tomu výsledku vede).

Nojo, ale ve vzduchu pořád visí ta zatracená otázka:

Má smysl cvičit oči? A nebo rovnou všechny pošleme tzv. pod kudlu?

Operace očí je poměrně běžná, poměrně bezpečná, ale pořád je to operace. Má svá rizika a svá omezení. Třeba to, že samotná operace vaše dítě nenaučí vidět.

Je to stejné, jako kdyby vaše dítě neumělo chodit a vy jste ho poslali na operaci kolene a mysleli si, že ho to zachrání. Operace totiž nezajistí to důležité – funkci. Kromě operace je totiž důležitá i rehabilitace, neboli cvičení.

Operace teoreticky funguje skvěle. Jeden sval se prodlouží, druhý se zkrátí a tadá, máme tady paralelní postavení očí.

Ale nikdo už vám nezaručí, že po operaci se mozek chytne a začne používat obě oči. Proto je to vždy tak trošku loterie. A není to jité ani v případě, kdyby odchylka po operaci byla úplně nulová. Jak je to možné?

Vidění není tak samozřejmé a automatické, jak by se mohlo na první pohled zdát

Vidět, se musíme naučit, stejně jako chodit nebo mluvit. Malým dětem to v ideálních podmínkách trvá celý 1 rok. A právě tady vidím velký nedostatek operace očí: Vidět se děti musí naučit. Tím myslím úplně všechny děti. Operace může vidění pomoci, ale nečekejte, že udělá všechnu práci za vás.

Konečně se blížíme do finále a vy už možná tušíte moji odpověď na otázku operace očí nebo raději zrakový trénink?

Na rozdíl od operace očí má zrakový trénink smysl vždy. Samozřejmě záleží na okolnostech, na konkrétní oční vadě, na věku dítěte, na velikosti odchylky atd. atd. Ale cvičením očí nikdy nic nepokazíte. Naopak. Cvičit oči má smysl před i po operaci. Proč?

Pro vidění je potřeba spolupráce očí a mozku

Je to vlastně úplně jednoduché: mozek je šéf a oči jsou jeho zaměstnanci. Mozek to řídí, bez něj to nejde. Ale nejde to ani bez zaměstnanců – očí, které získávají informace a ty posílají dál do mozku. Mozek tyto informace zpracovává a my díky tomu vidíme.

A toto všechno umí zrakový trénink. Pracuje s očima, ale hlavní změny nastávají v mozku.

Jedna věc je, že máte oči rovně (tzn, že jste dítě zbavili šilhání), ale pokud oči mozek neposlouchají, je to k ničemu.

Uděláme si teď malou odbočku k tomu, jak se vyvíjí oči a mozek dítěte. Prakticky, tak jak to znáte od svých malých dětí.

Často mluvím o velmi důležité fázi ve vývoji dítěte – o lezení po čtyřech.

Přemýšleli jste někdy nad tím:

Co děti motivuje k tomu, aby začaly lézt?

Lezení je pro děti jejich první skutečně samostatný pohyb. Zapomenete na sedačce ležet klíče, otočíte se a vaše malé miminko si k nim doleze už je má v ruce hned potom v pusince. To co může být pro rodiče nechutné, je pro mozek vašeho dítěte naprostá extáze. Tolik nových vjemů. Speciální chuť (kapsy a kabelky), chladivý kov v kombinaci s plastem, hmmmm, mňamka.

Popíšu stejnou situaci ještě jinak: vaše dítě očima něco uvidí, je zvědavé a tak si k tomu nějak doleze a začne tuto novou a zajímavou věc zkoumat. Rukama, pusou, ušima, očima… Kromě zapojení všech smyslů je velmi důležitý i samotný pohyb dítěte.

Dítě se během této na první pohled nevinné akce učí odhadovat vzdálenosti, trénuje oční pohyby, cvičí se koordinace oko – ruka. Při správném vzorci lezení (zkříženě, tzn. pravá ruka a levé kolínko a naopak) se propojují obě mozkové hemisféry, posiluje se ruka, rozvíjí se střed těla atd.

Lezení je pro dětský vývoj (očí, mozku, ale třeba i pro řeč) velmi důležité a tato fáze by proto měla trvat minimálně 2 – 3 měsíce. 2 – 3 měsíce každý den několik dlouhých hodin. To je hodně času a za tu dobu se v mozku vytvoří opravdu hodně nových propojení.

Co tím chci říct? Díky očím se rozvíjí mozek. A čím rozvinutější mozek, tím lepší a přesnější jsou zrakové funkce. Jednoduše řečeno, vidět se děti učí viděním.

A toto žádná operace nikdy nemůže nahradit. A to je také důvod, proč má vždy smysl cvičit oči.

Možná vás teďka napadlo:

No jo, ale moje dítě je na cvičení očí ještě malé

S tím nemůžu souhlasit. A ani nepotřebuji vědět, jak staré dítě máte.

Ano, vaše dítě je možná ještě malé na to, aby chodilo na ortoptiku a cvičilo oči na speciálních přístrojích.

Ale cvičit oči můžete v každém věku, zvládnete to sami doma, stačí vědět, jak na to.

Vidět se totiž děti učí do 1 roku věku a zvládnou to většinou úplně samy. Stačí jim k tomu vhodné podmínky. A když se vidět mohou naučit takto malá miminka, zvládnete to i vy.

Jak už jsem řekla:

Pro dobré vidění je potřeba rozvíjet nejen oči, ale i mozek dítěte.

A mozek se vyvíjí pohybem. Aktivním pohybem dítěte. Sem patří pasení koníčků, otáčení, přetáčení, přendávání hračky z ruky do ruky, plazení, lezení, chůze… Zkrátka sem patří všechno, co v dětství pravděpodobně dělala vaše babička.

Takže pokud řešíte u svého dítěte otázku: operovat nebo cvičit, nebojte se vybrat si obojí :-). U mě máte jistotu, že vás pod kudlu rozhodně nepoženu. A když to jenom trošku půjde, navrhnu vám řešení bez operace.

Konzultaci si můžete objednat zde, jde to naživo i online :-), jak budete chtít.

Jinak se určitě mrkněte i na můj Facebook a Instagram, kde jsou tipy na aktivity s dětmi (kdybyste nevěděli jak děti rozvíjet). A taky se tam dozvíte, jaké zázraky umí zrakový trénink.

Je optometristka a expertka na dětské oči. Autorka eBooku Tajemství dobrého vidění >>. Její specialitkou jsou poruchy vidění, které způsobují potíže s učením. Lucie umí odhalit i skryté poruchy vidění. Zjištěné nedostatky vycvičit zrakovým tréninkem a tím dětem pomoci ve škole i ve volném čase. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.