Můj příběh

Lucie Křepelová
jsem optometristka, máma
a expertka na dětský zrak. Pomáhám rodičům hravou formou rozvíjet u dětí nejen vidění, ale i ostatní smysly.

Můj příběh aneb jak jsem se dostala
ke zrakovému tréninku

Vždy mě bavila práce s dětmi, proto si teď plním svůj velký sen. Někdy (vlastně docela často) mám pocit, že si v práci spíše hrajeme, než že bych děti vyšetřovala a trénovala. Naštěstí je i vědecky dokázáno, že během hry se mozek učí nejlépe, dokonce prý až 10x rychleji. Ale zpátky k věci…

Když jsem se během studia optometrie (obor, který mě mimochodem opravdu nadchnul) dozvěděla o zrakovém tréninku, moje srdce poskočilo radostí. Informací ale bylo málo, proto jsem je hledala, kde to šlo, převážně ze zahraničí. Četla jsem knihy i studie, absolvovala semináře, napadala mě celá řada aktivit, co by se s dětmi dalo dělat, ale s praxí jsem bohužel nikdy pořádně nezačala.

Byla jsem totiž perfekcionistka (teď už naštěstí vyléčená), takže čím více jsem věděla, tím více oblastí jsem ještě chtěla prozkoumat. Principy tréninku očí zkoumám už 10 let! A nezačala bych asi nikdy...

Pak jsem se stala maminkou. 

Můj život se s příchodem syna změnil. Matyáš je můj velký učitel, díky němu až teď vím, co to opravdu znamená, nemít čas na nesmysly a muset být efektivní.

Začátek byl náročný, dlouho mi trvalo, než jsem se sžila s novou rolí maminky. Byla jsem zavřená doma ve svém vlastním vězení, nikam jsem nemohla, chtěla jsem z toho nekonečného kolotoče utéct, ale nebylo kam… Byla jsem nevyspalá, věčně naštvaná, protivná a o nějakém užívání si času s dítětem nemohla být ani řeč. 

Dny se vlekly a já jsem unuděná a otrávená sledovala hodiny a čekala, až přijde partner z práce a zachrání mě. Padala jsem únavou, ale když jsem ulehla do postele, tisíce myšlenek v mé hlavě mě nenechaly usnout. To, co pro někoho znamená splněný sen, byla moje největší noční můra. Zvládla jsem to jen díky velké podpoře svého partnera. 

Postupně jsme se naučila energii dobíjet jinak než spánkem a začala jsem dělat to, co mě baví – vzdělávala jsem se, četla jsem knihy, začala jsem chodit i se synem na přednášky. Zase jsem začala žít. Dnes už to celé vnímám jako dar, začala jsem se totiž věnovat jen tomu, co bylo opravdu důležité. 

Profesní zlom nastal na logopedické přednáčce

Barbora Lichorobiec mluvila o psychomotorickém vývoji dítěte se zaměřením na řeč a já se dozvěděla, že vývoj řeči přímo souvisí s používáním dudlíku a s tím, co děti jí. WOW!!! Zavzpomínala jsem si na informace ze školy a došlo mi, že i vidění se bude muset vyvíjet pomocí něčeho tak jednoduchého, že to zvládne dítě již od narození…

Začala jsem se na zrak dívat komplexněji.

Informace do sebe zapadly. Děti se vyvíjejí postupně díky pohybu a tzv. multisenzoricky, to znamená zapojením všech smyslů. V praxi to znamená, že potravou pro mozek je pohyb a používání všech smyslů. 

To, co mi předtím připadalo jako obyčejná rutina najednou začalo dávat smysl, věděla jsem, že když si se synem zacvičím, on je unavený a usne a když se dobře vyspí, tak má pak dobrou náladu a já mu můžu udělat třeba masáž... Postupně jsem přišla na to, jak si svůj čas se synem začít konečně užívat. 

Najednou jsem věděla, jak syna zabavit kdykoliv a ještě ho u toho rozvíjet. 

Začala jsem upřednostňovat smyslu-plné aktivity, díky kterým se děti baví a rozvíjejí zároveň. Také vím, že pořád něco vymýšlet nejde. Ale když je člověk připraven, není pak překvapen. Stačí vědět, jak na to. Své nápady zkouším na synovi, ale i na svých klientech. Jednoduše to funguje. 

A když už vím, jak se děti normálně vyvíjejí, o to horší mi pak připadá, když někteří rodiče (zřejmě nevědomky) svým dětem ubližují. Třeba tím, že je přehnaně chrání a neumožňují jim tolik aktivity, jako by potřebovali.

I proto jsem se rozhodla založit stránky a blog, na kterém chci rodiče inspirovat k jednoduchým smyslu-plným aktivitám, aby své děti mohli rozvíjet a zároveň se u toho bavit. Věřím, že to ocení zejména rodiče dětí s amblyopií (tupozrakostí), ale i rodiče zdravých dětí, které zajímá prevence.

Také mě najdete na Facebooku , kde je i uzavřená skupina s tipy, jak podporovat dobrý rozvoj nejen vidění. 

Také jsem na instagramu: vidim.skvele.inspirace